LETADLOVÉ LODĚ
STÁTŮ NATO

Úvodní stránka

Vlajka US Navy

SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ

Letadlové lodě amerického vojenského námořnictva (US NAVY) jsou jednou z nejdůležitějších složek amerických ozbrojených sil, a to již od času 2. světové války. Od té doby mají Spojené státy bezkonkurenční postavení v počtu a nasazení letadlových lodí. I když letectvo US Navy ztratilo výsadu provádět údery za použití jaderných zbraní, stále disponují letadlové lodě mohutnou konvenční útočnou silou. I v období po ukončení studené války nalezly svou novou roli v úkolech plněných v ohniscích napětí, při ohrožení míru či při prosazování mandátů OSN. To ostatně prokázaly při operacích v blízkosti Jižní Koreje, Iráku, Haity, Somálska, Balkánu a Afgánistánu.

USS Theodore Roosevelt s křižníkem třídy Ticonderoga, dvěma torpédoborci třídy Arleigh Burke a španělskou fregatou Alvaro de Bazan (75 kB)

Letadlové lodě US Navy mají za úkol zajišťovat široký rozsah reakcí na události v závislosti na rozhodnutí vedoucích představitelů a orgánů USA. Mise letadlových lodí zahrnují:

Ve strategických plánech byl stanoven počet letadlových lodí na 11. V současné době jsou ve výzbroji amerického vojenského námořnictva následující letadlové lodě:

Poslední letadlové lodě s klasickým pohonem třídy Kitty Hawk / J. F. Kennedy již byli z aktivní služby vyřazeny.

USS Nimitz spolu s křižníkem třídy Ticonderoga (133 kB)

Americké loděnice v Newport News, které jako jediné v USA staví letadlové lodě s jaderným pohonem, dokončily v roce 1998 letadlovou loď CVN - 75 Harry S. Truman, která nahradila CV - 62 Independence. V roce 2003 byla předána letadlová loď CVN - 76 Ronald Reagan přičemž nahradila CV - 64 Constellation. Poslední desáté plavidlo třídy Nimitz, CVN - 77 George H. W. Bush, bylo uvedeno do služby 10. ledna 2009. V březnu 2007 byla vyřazena z aktivní služby letadlová loď CV - 67 J. F. Kennedy, 31. ledna 2009 ji následovala CV - 63 Kitty Hawk, coby poslední plavidlo s konvenčním pohonem. V západním pacifiku, kde Kitty Hawk operovala přes 10 let, ji nahradila jedna z lodí třídy Nimitz, konkrétně CVN - 73 George Washington. Plavidla třídy Nimitz zůstanou jádrem amerických námořních sil ještě po několik následujících desetiletí. V budoucnu budou nahrazeny nosiči nové třídy Gerald Ford programu CVN 21.

Všechny lodě třídy Nimitz i Enterprise postupně procházejí tříletou generální opravou a modernizací RCOH (Refueling and Complex Overhaul), která se provádí přibližně v polovině životnosti každého plavidla (ta je asi 50 let). Zahrnuje výměnu jaderného paliva, upgrade a modernizaci bojových i komunikačních systémů a důkladnou prohlídku a opravy celého trupu, včetně všech mechanických a elektrických instalací. Modernizace byla zatím provedena u CVN - 65 Enterprise, CVN - 68 Nimitz, CVN - 69 Dwight D. Eisenhower a CVN - 70 Carl Vinson, od roku 2009 probíhají práce na CVN - 71 Theodore Roosevelt. Kromě RCOH procházejí lodě v průběhu služby dalšími programy oprav, modernizace a údržby PIA (Planned Incremental Availability) o délce cca 6 měsíců a DPIA (Dry-Docked Planned Incremental Availability) o délce cca 10 až 11 měsíců mezi nimiž je vždy 18ti až 20ti měsíční perioda operačního nasazení.

Běžným postupem při vyslání letadlové lodě k plnění úkolu je 18ti až 20ti měsíční perioda, složená ze tří cca šestiměsíčních cyklů. Prvních šest měsíců zahrnuje technickou přípravu, cvičení a prověrky, následuje šest měsíců vlastního plnění úkolu a poslední šestiměsíční fáze je určena pro odpočinek posádky a provádění nezbytné údržby a oprav plavidla. Letadlové lodě působí v prostoru vyslání v rámci takzvaných bojových skupin (CSG - Carrier Strike Group). Ty jsou dále tvořeny raketovými křižníky třídy Ticonderoga, torpédoborci třídy Arleigh Burke, fregatami třídy Oliver Hazard Perry, zásobovacími plavidly a podle povahy úkolu i jadernými útočnými ponorkami či výsadkovými plavidly.

Bojová skupina US Navy kolem USS Kitty Hawk (109 kB)

Co se týče letounů umístěných na amerických letadlových lodí, optimální model palubního leteckého křídla (CVW - Carrier Air Wing) představuje 4 útočné letky ("VFA") po 12-14 víceúčelových letounech F/A - 18 C/D/E/F Hornet/Super Hornet, letku letounů radioelektronického boje ("VAQ", 4x EA - 6B Prowler, nově také EA-18G Growler), letku letounů včasné výstrahy a řízení ("VAW", 4x E - 2C Hawkeye) a letku šesti protiponorkových a víceúčelových vrtulníků rodiny Seahawk ("HS", SH - 60F Oceanhawk, HH - 60H Rescue Hawk, MH - 60R/S). Z palub letadlových nosičů operují také zásobovací a transportní stroje C - 2A Greyhound (detašmán 2 letounů v každém palubním křídlu). Jedna z letek ůtočných strojů Hornet je často od Sboru americké námořní pěchoty (útočné stíhací perutě USMC mají označení "VMFA").

Letouny EA-6B, F/A-18C/E a E-2C na palubě USS Theodore Roosevelt (74 kB)

Provoz dnes již legendárních stíhacích letounů F-14 Tomcat byl po 32 letech služby ukončen v létě 2006. Koncem ledna 2009 je následoval další typ, který po dlouhou dobu operoval z palub amerických letadlových lodí, a to protiponorkový stroj Lockheed S - 3B Viking. Jedním z nejdůležitějších programů zvýšení úderných schopností US Navy se stává letoun F/A - 18 E/F Super Hornet. Celkem by mělo být dodáno 565 kusů, i když tento počet může být ještě pozměněn. V současné době postupně nahrazuje všechny stroje F/A - 18 A/C, F - 14 A/B/D a S - 3B. Letouny Super Hornet se poprvé zapojily do bojových operací v rámci operace Iraqi Freedom (2003).

Ve fázi sériové výroby je od roku 2008 také specializovaná varianta EA - 18G Growler pro vzdušný elektronický úder (AEA), neboli pro vedení radioelektronického boje. Tato varianta vychází z dvoumístné verze F/A - 18F Block 2 (mají okolo 90% shodných dílů), od které se liší především absencí palubního kanonu a instalací antén soustavy výstražných radiolokačních přijímačů AN/ALQ-218(V)2 na koncových obloucích křídla. Letoun může také nosit až tři rušící kontejnery systému AN/ALQ-99 na závěsnících pod trupem a křídlem. Hlavní útočnou zbraní je protiradiolokační řízená střela AGM - 88 HARM, nově lze také použít protizemní střely AGM-154 JSOW. První sériový letoun převzala přeškolovací jednotka VAQ-129 počátkem června 2008 a celkem je v rozmezí let 2008 až 2013 naplánován nákup 114 strojů pro přezbrojení 12 námořních letek, které nahradí současných 14 letek s letouny Prowler. Prozatím byly přezbrojeny 4 operační perutě (VAQ-130, 132, 135 a 138).

Víceúčelový letoun F/A - 18F Super Hornet (39 kB)Letoun včasné výstrahy a řízení E - 2C Hawkeye (41 kB)Víceúčelový letoun F/A - 18C Hornet (45 kB) Transportní letoun C - 2A Greyhound (43 kB)Letoun radioelektronického boje EA - 6B Prowler (40 kB)Letoun radioelektronického boje EA - 18G Glowler (48 kB)

Změnou projdou také letky s létajícími středisky řízení a uvědomování (LSŘU). Nynejší stroje E - 2C Hawkeye budou nahrazovány výrazně zdokonalenou verzí E - 2D Advanced Hawkeye. Hlavní změnou je kompletně přestavěné integrované elektronické vybavení, řešené na principu tzv. "otevřené architektury". Srdcem celého systému je nový UKV radar s elektronickým snímáním (ESA) AN/APY - 9 s dosahem až 480 km. Tento radar je o 300% výkonnější než radar na starších LSŘU E - 2C a je schopen sledovat i cíle s velmi malou radiolokační odraznou plochou na větších vzdálenostech. Radar je schopen detekovat i velmi malé objekty na vodní hladině, malé nízkoletící cíle (kromě ŘSPDL) a pozemní pohyblivé objekty. Plná sériová výroba nové verze byla zahájena v roce 2010, přičemž přeškolovací jednotka VAW-120 dostala první letoun v červenci téhož roku. V současné době probíhají počáteční operační testy a hodnocení. První operační nasazení se předpokládá až v roce 2014. V plánu US Navy je nákup celkem 75 strojů E - 2D.

Dvojice víceúčelových vrtulníků MH-60R Seahawk (51 kB) Také u vrtulníkových letek US Navy dochází k výrazným změnám. Dne 19. srpna 2005 byl dodán první kus víceúčelového vrtulníku MH - 60R Seahawk (původně Strikehawk). Tato verze představuje novou generaci námořních protiponorkových a bitevních vrtulníků Seahawk, která postupně nahradí všechny dosud používané stroje SH - 60B Seahawk a SH - 60F Oceanhawk. Typ MH - 60R (MMH - Multi Mission Helicopter), jak již název napovídá, nemá plnit pouze protiponorkové (ASW) či protilodní (ASuW) úkoly, ale může být využíván také pro průzkum, retranslaci spojení (COMREL), operace SAR/CSAR, navádění a řízení palby lodních děl (NGFS) nebo zásobování a přesun materiálu a osob (VERTREP). Nicméně primárním úkolem budou protiponorková a protilodní činnost. Pro tyto účely jsou stroje vybaveny nízkofrekvenčním aktivně/pasivním sonarem AN/AQS-22, radiolokátorem AN/APS-147, plně pasivním systémem pro radiotechnický průzkum a optoelektronickým systémem AN/AAS-44V v kulovém pouzdře pod přídí. Výzbroj v podobě lehkých protiponorkových torpéd, řízených střel Hellfire nebo hlavňových zbraní se zavěšuje na malý závěsník na levé straně trupu. Celkem by mělo být dodáno okolo 300 strojů.

Z palub amerických letadlových lodí operuje také typ MH - 60S, zvaný Sierra, což je další nová víceúčelová verze vrtulníku Seahawk. Ta jako jediná využívá drak pozemní verze UH - 60L s větší nákladovou kabinou a velkými posuvnými dveřmi po obou stranách trupu. Je určena především pro vyhledávání a ničení min (AMCM) pomocí modulárních sad systému OAMCM a jako náhrada za typy HH - 60H a HH - 1N (SAR/CSAR, SPECWAR - podpora speciálních jednotek námořnictva) a transportní / zásobovací CH/HH/UH - 46D a UH - 3H. Dalšími úkoly jsou útoky na hladinové a pozemní cíle pomocí řízených střel Hellfire a 70mm neřízených raket a úkoly MEDEVAC (evakuace raněných z bojiště). První kus byl dodán již v roce 2002 a celkem se počítá s 273 stroji.

Víceúčelový vrtulník MH - 60S Seahawk (39 kB)Protiponorkový vrtulník SH - 60F Oceanhawk (45 kB)Pátrací a záchranný vrtulník HH - 60H Rescue Hawk (40 kB)

Dalším strojem jež bude v budoucnu sloužit z palub amerických letadlových lodí je i F - 35C Lightning II programu JSF, a to ve verzi s konvenčním vzletem a přistáním. Tato varianta pro US Navy bude mít mimo jiné křídlo s větší plochou, které zabezpečí větší vztlak nutný při provozu z palub plavidel. Dále se bude vyznačovat vyšším rozsahem opatření pro redukci demaskujících příznaků. Celkem by letectvo námořnictva mělo dostat 480 strojů. Lze jistě také očekávat, že se na palubách nosičů US NAVY objeví i bezpilotní prostředky UAV, včetně bojových UCAV.




LETADLOVÉ LODĚ TŘÍDY GERALD FORD (PROGRAM CVN 21)

Zatímco letadlové lodě s jaderným pohonem třídy Nimitz zůstanou jádrem amerických námořních sil ještě po mnoho následujících let, počítá se s tím, že budoucí nová třída letadlových lodí (program CVN 21, dříve CVNX) bude sloužit až do konce tohoto století. K hledání optimálního řešení konstrukce, technologie a koncepce plavidel CVN 21 byla zformována zvláštní studijní skupina. Podle amerického odborného tisku by měla být budoucí letadlová loď výsledkem spíše evolučního vývoje poslední jednotky třídy Nimitz (CVN - 77). Ta má například pozměněnou letovou palubu a jiný tvar i uspořádání palubního ostrova a je jakýmsi přechodovým typem.

Nová třída se bude vyznačovat například větší letovou palubou, čtyřmi elektromagnetickými katapulty EMALS (Electromagnetic Aircraft Launch System), pokročilým zachytávacím systémem palubních letounů AAG (Advanced Arresting Gear), dvěma jadernými reaktory nové konstrukce A1B, pouze třemi výtahy nebo jiným uspořádáním a umístěním palubního ostrova, který bude posunut více dozadu. Důraz bude také kladen na široké použití automatizace pro snížení členů posádky, důslednou modularizaci jednotlivých celků pro snadnou výměnu po poškození či v rámci modernizace a aplikaci prvků a technik pro potlačení demaskujících příznaků v rámci koncepce Stealth. Klíčovým elektronickým prvkem nové třídy bude dvoupásmový (pásma X a S) víceúčelový radiolokátor AN/SPY-3 DBR (Dual Band Radar) s plošnou fázovanou anténou pracující v pásmu S a X. Předběžně se počítá, že plavidla budou mít maximální výtlak více než 100 000 tun, délku cca 332 metrů, šířku letové paluby 78 m a 4660 členů posádky. Výzbroj se má skládat z raketových systémů RIM - 162 ESSM (Evolved Sea Sparrow Missile), RAM (Rolling Airframe Missile) a hlavňových systémů blízké ochrany CIWS.

Předběžná základní stavba prvního plavidla CVN - 78 Gerald R. Ford začala již v roce 2005 a poté probíhala stavba různých konstrukčních celků. 10. září 2008 obdržela společnost Northrop Grumman sedmiletý kontrakt na detailní návrh konstrukce a stavbu CVN - 78, s předpokládaným zařazením do služby v roce 2015. Slavnostní položení kýlu CVN - 78 proběhlo v listopadu 2009. Další plavidla CVN - 79 John F. Kennedy a CVN - 80 by se měla začít stavět v roce 2018, respektive 2020 u CVN - 80 a vstup do služby je plánován na rok 2020, respektive 2027.

Představa USS CVN - 78 Gerald R. Ford (77 kB)


LETADLOVÉ LODĚ TŘÍDY NIMITZ

Úspěšné nasazení první letadlové lodě s jaderným pohonem CVN - 65 Enterprise ve Vietnamském konfliktu ukázalo nesporné výhody této konstrukce. Proto americké válečné námořnictvo přistoupilo k dalšímu vývoji nové generace letadlových lodí. Již v červnu 1968, tedy v rozmezí 10 let od zahájení stavby trupu Enterprise, byla započata stavba letadlové lodě nové třídy CVN - 68 Nimitz. Její stavba probíhala dalších sedm let a v květnu roku 1975 byla předána k operační službě u Pacifické flotily. Konstruktérům se podařilo optimálním způsobem integrovat všechny důležité komponenty nového plavidla, mezi které patří trup lodě, hlavní a pomocné mechanismy, letecká technika, zbraňové systémy a posádka.

USS Nimitz (77 kB)

V současné době je zařazeno ve službě deset lodí této třídy. Kromě CVN - 68 Nimitz se jedná o letadlové lodě CVN - 69 Dwight D. Eisenhower, CVN - 70 Carl Vinson, CVN - 71 Theodore Roosevelt, CVN - 72 Abraham Lincoln, CVN - 73 George Washington, CVN - 74 John C. Stennis, CVN - 75 Harry S. Truman, CVN - 76 Ronald Regan a CVN - 77 George H. W. Bush, která byla jako poslední loď této třídy zařazena do služby 10. ledna 2009.

USS Abraham Lincoln (84 kB)

Všechny lodě až na CVN - 77 mají téměř stejnou základní konstrukci, liší se však zejména elektronickou výstrojí, která v průběhu času doznala dalšího vývoje. Odchylky jsou rovněž ve výtlaku a rozměrech. CVN 68 - 70 mají například normální výtlak 72.749 tun a maximální 92.955 tun (CVN - 71 potom 75.160 tun a 97.933 tun; CVN 72 - 73 mají maximální výtlak 103.637 a další lodě až 107.193 tun). Plavidla jsou dlouhá 332,9 m a široká 40,8 m. Rozměry letové paluby jsou 332,9 x 76,8 m (délka úhlové paluby je potom 237,7 m). Lodě jsou vybaveny dvěma tlakovodními jadernými reaktory typu GE PWR A4W/A1G a čtyřmi parními turbínami s celkovým výkonem 209 MW, které pohánějí čtyři lodní šrouby. Pro nouzový pohon slouží čtyři dieselové motory o výkonu 8 MW. Nejvyšší rychlost dosahuje 30 uzlů. Jaderné palivo vydrží po dobu cca 20 až 25 let. Posádka je složena z 5.680 osob, z nichž je 3.200 námořníků a 2.480 členů leteckého personálu. Akční rádius lodi je 800.000 - 1.000.000 mil (1.280.000 - 1.600.000 km) mezi výměnou paliva. Zásoba leteckého paliva je 9.150 tun.

Ostrovní nástavba, dlouhá 24 m, široká 9 m a vysoká 16 m, je umístěna na pravé straně lodě. Před ní se nachází dva a za ní jeden výtah, čtvrtý je umístěn naproti zadnímu na opačné straně paluby. Každý má únosnost 65 tun. Ke vzletu letounů slouží čtyři parní katapulty typu C 13 Mod 2, které umožňují starty letounů v minimálně 20 sekundových intervalech při rychlosti odlepení 300 km/hod. Na zádi letové paluby jsou čtyři řady záchytných lan.

Letadlová loď CVN - 77 George W. Bush se od svým starších sester liší v několika hlavních oblastech. Má menší rozměry palubního ostrova, zaoblené hrany letové paluby, trup s novou obšívkou a nátěrem s kupolovitou přídí a s novou konstrukcí lodních šroubů je více efektivní z hlediska hydromechanických vlastností, dále je upravena také hangárová paluba. Ostatní systémy jsou upraveny pro snadnější údržbu a menší náklady.

Pohled na přistávací palubu USS George Washington (114 kB)

Lodě jsou vybaveny námořním taktickým řídícím integrovaným systémem NTDS/ACDS, spojovacími systémy Link 4A, 11, 16/JTIDS, terminály pro satelitní spojení SATCOM SRR - 1, WSC - 6 SHF, USC - 38 SHF a UKV rádiovými sadami WSC - 3. K hlavním radiolokačním systémům proti vzdušným cílům patří 3D vyhledávací radiolokátor AN/SPS - 48E s dosahem více než 400 km a 2D AN/SPS - 49 (V)5 s dosahem až 460 km, který lze použít i proti hladinovým cílům, stejně jako radiolokátory AN/SPS - 67 a AN/SPQ - 9B. Nechybí ani navigační radiolokátor AN/SPS - 64(V)9 a systém taktické navigace TACAN URN - 25 pro palubní letadla. Letový provoz v okolí lodě snímá přehledový ATC radar AN/SPN - 43B, pro přistání letounů slouží přesný přibližovací přistávací systém PALS AN/SPN - 46 a pomocný přistávací radiolokátor AN/SPN - 44.

Protivzdušná výzbroj je tvořena dvěmi odpalovacími zařízeními Raytheon GMLS Mk 29, každé pro 8 PLŘS RIM - 7 Sea Sparrow a dvěmi odpalovacími zařízeními GMLS Mk 31 po 21 střelách RIM - 116 RAM raketového systému Raytheon Mk 31. Dále je doplňují dva (na lodích CVN - 71, 73, 75) nebo tři (na lodích CVN - 70, 72, 74) CIWS systémy Mk 15 Phalanx s 20 mm šestihlavňovými kanóny Vulcan. Střely Sea Sparrow jsou řízeny třemi nebo čtyřmi střeleckými systémy Mk 91, které spolupracují s ozařovacími radiolokátory Mk 95 a radarem pro zjišťování cílů Mk 23 TAS nebo novějším AN/SPQ - 9B. CVN - 74, 77 používají upravená odpalovací zařízení Mk 29 Mod 4 pro nové střely RIM - 162D ESSM (Evolved Sea Sparrow Missile). K vedení radioelektronického boje jsou lodě vybaveny systémem SLQ-32A(V)4, čtyřmi šestihlavňovými vypouštěči klamných cílů SRBOC Mk 36 a protitorpédovým systémem SLQ - 25A Nixie. Obrana lodě je integrována a koordinována prostřednictvím systému SSDS (Ship Self Defence System).

Na palubách lodí třídy Nimitz je obvykle umístěno palubní letecké křídlo o cca 65 letounech a vrtulnících, maximum je asi 85 strojů. Letadlové lodě CVN - 70 Carl Vinson a CVN - 76 Ronald Reagan mají domovský přístav v kalifornském San Diegu. Na západním pobřeží USA kotví také CVN - 74 John C. Stennis (Bremerton, stát Washington) a CVN - 68 Nimitz (Everett, Washington). Domovem CVN - 69 Dwight D. Eisenhower, CVN - 71 Theodore Roosevelt, CVN - 72 Abraham Lincoln, CVN - 75 Harry S. Truman a CVN - 77 George W. Bush je východoamerický Norfolk (stát Virginia), přičemž CVN - 71 Theodore Roosevelt se v roce 2009 přesunula do loděnic v Newport News (taktéž stát Virginia) na modernizaci v rámci programu RCOH. Letadlová loď CVN - 73 George Washington operuje od 25. září 2008 z japonské Jokosuky, kde zaujala místo po vyřazené CV - 63 Kitty Hawk.

Životnost lodí třídy Nimitz se očekává na 40 - 50 let. Všechna plavidla postupně prochází modernizačním programem RCOH (Refueling and Complex Overhaul) i dalšími modernizacemi tak, aby mohla zůstat ve službě přibližně do poloviny 21. století. Součástí RCOH je i výměna jaderného paliva, jediná za životnost lodě.

USS John C. Stennis a HMS Illustrious (51kB) USS Theodore Roosevelt doplňuje palivo z tankovací lodě T-AO 189 John Lenthall třídy Henry J. Kaiser (81 kB)

Pohled na zadní část USS Ronald Reagan během doplňování zásob (120 kB)


LETADLOVÁ LOĎ CVN 65 ENTERPRISE

Letadlová loď CVN 65 Enterprise je první americkou letadlovou lodí na jaderný pohon. Návrh na stavbu letadlové lodě s tímto pohonem a označené po United States se však zrodil již těsně po skončení druhé světové války. Dalších více než deset let trvalo než se tato myšlenka realizovala. Náročné instalaci jaderných reaktorů na toto plavidlo předcházelo jejich zabudování nejdříve na ponorku a křižník. V únoru roku 1958 byl dokončen trup a v září 1960 byla, tehdy 73.502 tunová loď, spuštěna na vodu. Při zařazení do služby v listopadu následujícího roku dosahoval její maximální výtlak 93.970 tun. Své možnosti demonstrovala spolu s dalšími dvěma plavidly na jaderný pohon, raketovými křižníky CGN - 25 Long Beach a CGN - 9 Bainbridge, obeplutím zeměkoule. V roce 1969 byla postihnuta katastrofou, když při rozsáhlém požáru a následných explozích paliva a munice, zahynulo 27 námořníků a 344 jich bylo zraněno. Zcela zničeno bylo také 15 bojových letounů. Loď, na jejíž palubě byla v roce 1974 dislokována první bojová peruť vyzbrojena stíhacími letouny F - 14 Tomcat, se zúčastnila Vietnamské války a zabezpečovala také urychlenou evakuaci Američanů ze Saigonu.

USS Enterprise (108 kB)

Plavidlo patří svojí délkou 335,6 m a šířkou 40,5 m stále k nejdelším letadlovým lodím na světě. Rozměry letové paluby jsou 335,6 x 76,8 m. Pohon zajišťuje osm jaderných reaktorů Westinghouse PWR A2W a čtyři turbíny o celkovém výkonu 209 MW umožňující dosáhnout nejvyšší rychlosti 30 uzlů. Akční rádius je až 1.000.000 mil (1.600.000 km). Loď má klasické tvary s umístěním ostrovní nástavby na pravé straně. Před ní se nachází dva a za ní jeden výtah, čtvrtý je umístěn v úrovni zadního avšak na opačné straně paluby a poněkud vzadu. Ke vzletu slouží čtyři parní katapulty typu C 13 Mod 1. Na lodi může být umístěno až 8.600 tun leteckého paliva. Posádka je složena z 5.830 osob, z nichž je 3.350 námořníků a 2.480 členů leteckého personálu.

USS Enterprise (96 kB)

K hlavním radiolokačním systémům proti vzdušným cílům patří 3D vyhledávací radiolokátor AN/SPS - 48E s dosahem více než 400 km a 2D AN/SPS - 49(V)5 s dosahem až 460 km. Radiolokátory AN/SPS - 67 a AN/SPQ - 9B jsou určeny proti hladinovým cílům. Nechybí ani navigační radiolokátor AN/SPS - 64 a systém taktické navigace palubních letadel TACAN URN - 25. Loď je dále vybavena námořním taktickým řídícím integrovaným systémem NTDS/ACDS, spojovacími systémy Link 4A, 11 a 14 a systémy pro satelitní spojení SATCOM SRR - 1, UHF WSC - 3, SHF WSC - 6 či USC - 38. Řízení letového provozu v okolí lodě pomáhá zajišťovat přehledový ATC radar AN/SPN - 43B, pro přistání letounů slouží přesný přibližovací přistávací systém PALS AN/SPN - 46 a pomocný přistávací radiolokátor AN/SPN - 44.

Protivzdušnou výzbroj tvoří dvě odpalovací zařízení Raytheon GMLS Mk 29, každé pro 8 PLŘS Sea Sparrow, dvě odpalovací zařízení Raytheon GMLS Mk 31 po 21 střelách RIM - 116 RAM a dva CIWS systémy Mk 15 Phalanx s 20 mm šestihlavňovými kanóny Vulcan. Střely Sea Sparrow jsou řízeny třemi nebo čtyřmi střeleckými systémy Mk 91, které spolupracují s ozařovacími radiolokátory Mk 95 a radarem pro zjišťování cílů Mk 23 TAS nebo novějším AN/SPQ - 9B.

K vedení radioelektronického boje se používá ECM/ESM systém SLQ-32a(V)4, čtyřmi šestihlavňové vypouštěcí zařízení klamných cílů SRBOC Mk 36 a protitorpédové návnady systému SLQ - 25A Nixie. Obrana lodě je koordinována pomocí systému SSDS (Ship Self Defence System), který integruje všechny obranné a některé vyhledávací systémy lodě.

Po šesti letech služby byla na lodi provedena první modernizace, k níž patřilo vybavení protiletadlovou výzbrojí, kterou do té doby nenesla. V letech 1979 - 1982 byla prováděna rekonstrukce palubní nadstavby, kdy původní radiolokátory AN/SPS - 32 a AN/SPS - 33 byly nahrazeny modernějšími AN/SPS - 48 a AN/SPS - 49 a přibyly dvě antény telekomunikačního systému SCOT.

Na palubě letadlové lodi bývá umístěno letecké palubní křídlo až o 85 letounech a vrtulnících. Jejím domovským přístavem je Norfolk, stát Virginia. Deaktivace CVN 65 Enterprise je plánována na 1. prosince 2012 a vyřazení ze služby do března 2013. Poté ji pravděpodobně čeká rozebrání a sešrotování.



LETADLOVÉ LODĚ TŘÍDY KITTY HAWK / JOHN F. KENNEDY

USS Kitty Hawk, v pozadí křižník třídy Ticonderoga (136 kB)

Letadlové lodě třídy Kitty Hawk / J. F. Kennedy vychází z koncepce předcházející třídy Forrestal. V porovnání s nimi však mají odlišně řešenou letovou palubu, výkonnější parní katapulty typu C - 13, které umožňují vzlet letounů o hmotnosti až do 35 tun kg při rychlosti 250 km/hod, jiné umístění výtahů i uspořádání palubního ostrova. V letech 1956 až 1968 byly postaveny tři lodě tohoto typu. Po první z nich CV - 63 Kitty Hawk, zařazené do služby v roce 1961, pak byla pojmenována celá třída. Toto plavidlo, které bylo k 31. lednu 2009 vyřazeno ze služby, bylo poslední letadlovou lodí amerického válečného námořnictva s konvenčním pohonem. K dalším lodím třídy patřily CV - 64 Constellation (vyřazena 7. 8. 2003) a CV - 66 America (vyřazena 9. 8. 1996).

Letadlová loď CV - 67 John F. Kennedy, zařazená do výzbroje v září 1968, se sice velmi podobala lodím třídy Kitty Hawk, ale označuje se jako samostatná třída. Od CV - 63 se poněkud lišila rozměry, výtlakem, tvarem letové paluby a větším odklonem úhlové paluby. Původně byla stavěna pro jaderný pohon, ale nakonec bylo použito konvenčního způsobu pohonu. Jak již bylo zmíněno výše, byla tato letadlová loď k 23. 3. 2007 vyřazena z aktivní služby u US Navy. Původně měla být vyřazena již v polovině roku 2005. Hlavním důvodem pro to byl velmi špatný stav lodi, přičemž náprava by vyžadovala značné finanční prostředky. Nicméně z důvodu zachování 12 aktivních letadlových lodí, jak to vyžadoval Kongres USA, bylo definitivní vyřazení posunuto na březen 2007.

Letadlová loď CV - 63 Kitty Hawk měla normální výtlak 62.153 tun a maximální potom 82.097 tun. Rozměry lodě byly 323, 8 x 39, 6 m, samotná letová paluba byla 318, 18 m dlouhá a 76, 8 m široká. Její "příbuzná" CV - 67 J. F. Kennedy dosahovala normálního výtlaku 61.700 tun a maximálního 83.316 tun a měla délku 320,6 m. Šířka lodi i rozměry letové paluby byly stejné jako u Kitty Hawk. Lodě byly vybaveny osmi kotly a čtyřmi parními turbínami Westinghouse o celkovém výkonu 209 MW, které poháněly čtyři lodní šrouby. Ty jim udělovaly maximální rychlost 32 uzlů. Posádka dosahovala celkového počtu 5.630 osob (3.150 námořníků a 2.480 osob leteckého personálu) u Kitty Hawk a 5.597 osob (3.117 + 2.480) u J. F. Kennedy.

USS J. F. Kennedy (50 kB)

Obdobně jako u třídy Nimitz nebo Enterprise byly obě letadlové lodě vybaveny námořním taktickým řídícím integrovaným systémem NTDS/ACDS a spojovacími systémy Link 4A, 11 a 14, přijímači SATCOM SRR - 1, WSC - 3 UHF a 6 SHF, USC - 38. K základním radiolokačním systémům patřil 3D vyhledávací radiolokátor AN/SPS - 48E s dosahem přes 400 km a Raytheon AN/SPS - 49(V)5 s dosahem až 460 km pro sledování vzdušného prostoru i hladiny. Radiolokátor AN/SPS - 67 krátkého dosahu byly určeny pro vyhledávání hladinových cílů a navigaci, radar SPQ - 9B je vyhledávací a sledovací radar. K navigaci sloužil navigační radiolokátor Raytheon AN/SPN - 64(V)9 a systém TACAN AN/URN - 25 pro navigaci palubních letadel. Letový provoz v okolí lodě snímal ATC radar AN/SPN - 43A, pro přistání letounů sloužil elektronický palubní přistávací systém AN/SPN - 41 a přesný přibližovací radar PALS AN/SPN - 46.

Protiletadlová obrana byla zajišťována dvěma osminásobnými vypouštěcími zařízeními Raytheon GMLS Mk 29 pro PLŘS Sea Sparrow, dvěma odpalovacími zařízeními systému Raytheon GMLS Mk 31 po 21 střelách RIM - 116 RAM a dvěma rotačními šestihlavňovými 20 mm kanóny CIWS systému Phalanx Mk 15. Střely Sea Sparrow byly řízeny třemi střeleckými systémy Mk 91, které spolupracovali s ozařovacími radiolokátory Mk 95 a radarem pro zjišťování a sledování cílů Mk 23 TAS. Pro vedení radioelektronického boje měli lodě k dispozici systém SLQ-32A(V)4, čtyři šestihlavňové vypouštěcí zařízení klamných cílů SRBOC Mk 36 a protitorpédové návnady systému SLQ - 25A Nixie. Komplexní obranu lodi zajišťoval systém SSDS (Ship Self Defence System).

Letecké palubní křídlo na lodích třídy Kitty Hawk / J.F. Kennedy bylo obvykle složeno z až 85 letounů a vrtulníků. Letadlová loď CV - 63 Kitty Hawk měla téměř 10 let domovský přístav mimo území Spojených Států, a to japonskou Jokosuku. Plavidlo je nyní ukotveno na námořní základně v Bremertonu, Wash., zatímco CV - 67 je uskladněna v docích pro vyřazená plavidla ve Philadelphii.



POHLED NA ODLIŠNÉ TVARY LETOVÝCH PALUB "HAWKu A KENNEDYho":

USS Kitty Hawk (24 kB) USS J. F. Kennedy (38 kB)