LETADLOVÉ LODĚ
STÁTŮ NATO

Úvodní stránka

Vlajka Marina Militare

ITÁLIE

Noční pohled na letouvou palubu C550 Cavour (46 kB)

Po dlouhou dobu byla jedinou letadlovou lodí italského vojenského námořnictva (Marina Militare) C 551 Giuseppe Garibaldi, která slouží od roku 1985. Více než 13.000 tunová loď je od roku 1995 vyzbrojena letouny Harrier II Plus. Harrier je prvním letadlem s pevným křídlem, který operuje ve vojenském námořnictvu Itálie od roku 1920, protože italská legislativa dříve nedovolovala uskutečňovat bojové operace z letadlových lodí. Tento zákaz byl odvolán až na začátku roku 1989. Od 10. června 2009 je v plné operační službě také nový letadlový nosič italského námořnictva C 550 Cavour, který se zároveň stal novou vlajkovou lodí flotily.

V průběhu devadesátých let obdrželo italské námořnictvo celkem 16 letounů AV - 8B Harrier II Plus a dva dvoumístné TAV - 8B, přičemž dva jednomístné stroje byly ztraceny při nehodách. Itálie se účastní programu JSF a plánuje pro své námořní letectvo obstarat 22 strojů verze F - 35B s krátkým vzletem a svislým přistáním (STOVL). Harriery spolu s vrtulníky ASH - 3D Sea King a AB 212 ASW tvořili řadu let pátěř leteckých jednotek námořnictva. Vrtulníků Sea King bylo dodáno celkem 36 kusů v protiponorkové verzi, ale některé stroje byly modifikovány pro transport a podporu námořní pěchoty. V současné době je ve výzbroji ještě 13 těchto strojů, poslední kusy by měly být vyřazeny v roce 2010. Jako náhradu za stroje Sea King bylo do konce roku 2009 dodáno již 21 vrtulníků AugustaWestland AW 101 (dříve EH 101) Merlin, z toho 9 ve verzi ASW/ASuW (Anti-Submarine Warfare/Anti-Surface Warfare) pro boj s ponorkami a hladinovými cíli, 4 vrtulníky včasné výstrahy HEW (Helicopter Early Warning) a 8 strojů verze ASH (Amphibious Support Helicopter) pro podporu námořních výsadků. Celkem je objednáno 24 kusů, z nichž zbývá dodat 2 kusy varianty HEW a jeden stroj verze ASW. Z 67 protiponorkových strojů AB 212 ASW zůstává v operační službě okolo 30ti kusů. Ty operují převážně z menších plavidel jako jsou fregaty. Itálie dále objednala pro své námořnictvo 56 nových vrtulníků NH - 90, a to 10 ve verzi TTH (taktická transporní varianta) a 46 kusů verze NFH (námořní verze pro vedení protiponorkového a protilodního boje). Pro urychlení zavádění nových strojů do provozu, schválila Itálie dodávku série vrtulníků NH - 90 NFH "Step A", které ovšem ještě nejsou v plně vybavené konfiguraci. První kus převzalo italské námořnictvo v červnu 2011, dodávky finální verze NH - 90 NFH "Step B" se plánují od roku 2012.

Protiponorkový vrtulník AW 101 (24 kB)Útočný letoun AV - 8B+ (20 kB)Víceúčelový vrtulník SH - 3D Sea King (27 kB)

LETADLOVÁ LOĎ CAVOUR

Smlouva na dodání druhé letadlové lodě pro italské námořnictvo byla podepsána s firmou Fincantieri v listopadu 2000. Vlastní stavba začala 17. července 2001 v loděnicích Riva Trigoso, přičemž 20. července 2004 byla loď spuštěna na vodu. První námořní plavba byla uskutečněna 22. prosince 2006. V průběhu roku 2007 následovaly série provozních zkoušek, ovšem ještě bez letových operací z paluby lodě. Ty se poprvé uskutečnily v listopadu 2007, kdy stroje AV - 8B+ a AW101 provedly první starty a přistání, a to v denních i nočních podmínkách. Zároveň byla ověřena použitelnost letové paluby i hangáru pro provoz letounů i vrtulníků. Oficiální předání námořnictvu se uskutečnilo 27. března 2008. Plavidlo bylo poté ještě v loděnicích Muggiano, kde probíhalo dokončení instalace bojového systému lodě. Vlastní začlenění do flotily proběhlo v létě roku 2008, přičemž dosažení plné bojové způsobilosti plavidla bylo oznámeno 10. června 2009. Mezi hlavní úkoly patří: působení jako velitelská loď, zapojení do kombinovaných (obojživelně výsadkových) operací se spojenci (CJTF - Combined Joint Task Force), zajišťování protivzdušné obrany námořního seskupení a možnost provádění úderů na hladinové, podhladinové i pozemní cíle. Letadlová loď C 550 Cavour se stala novou vlajkovou lodí italského námořnictva a operuje z jihoitalského přístavu Tarent.

C550 Cavour (94 kB)

Plavidlo o maximální výtlaku okolo 27.100 tun má délku 244 m a šírku 39 m. Průběžná letová paluba má rozměry 220 x 34 m a je opatřena 12 stupňovou startovací rampou. Samotná vzletová dráha je potom 180 m dlouhá a 14 m široká. K pohonu typu COGAG slouží 4 plynové turbíny Fiat AVIO LM 2500 o celkovém výkonu 88 MW, které pohánějí dva pětilopatkové lodní šrouby. Maximální udržitelná rychlost plavby je 28 až 29 uzlů, operační dosah při rychlosti 16 uzlů je 7 000 námořních mil (cca 12 950 km). Jako pomocný zdroj slouží šest diesel-generátorů Wärtsilä CW 12V200 (výkon po 2200 kW) a dva 2200 kW alternátory na hřídelích lodních vrtulí, celkový elektrický výkon tak představuje 17,6 MW.

Posádka může čítat až 1210 osob, z toho 451 osádky lodě, 203 osob leteckého personálu, 140 členů velení a řízení (C4I) a 325 až 416 námořních pěšáků. Součástí plavidla je také nemocniční zařízení se třemi operačními sály, RTG i CT přístroji, laboratoří a zubní ordinací.

C550 Cavour a vrtulník AW 101 (49 kB)

Podpalubní hangár o rozměrech 134 x 21 m a celkové ploše 2.500 m2 může být částečně nebo zcela používán pro transport kolové i pásové techniky. Snadný přístup pozemní techniky umožňují dvě nákladové rampy o nosnosti do 60-ti tun, umístěné na pravoboku pod palubním ostrovem a na zádi (systém RO - RO). Hangár/garáž pojme 12 vrtulníků EH101 nebo 8 letounů AV - 8B+/JSF. V případě pozemní techniky to může být až 100 lehkých vozidel (terénní vozy VM) nebo 50 vozů středních kategorie (obojživelná vozidla AAV7 (LVTP 7), obrněné transportéry VCC 80 Dardo), 24 těžkých vozidel (například tanky Ariete) nebo až 4 vyloďovací plavidla LCVP. Dopravu palubních strojů z hangáru na letovou palubu zabezpečují dva výtahy s únosností 30 tun, které jsou doplněny dvěma menšími 15 tunovými výtahy pro dopravu výzbroje a dvěma servisními výtahy (nosnost 7 tun).

Bojový systém lodi je dílem společnosti Selex Sistemi Integrati a vychází ze systému SENIT-8, který je instalován na francouzské letadlové lodi Charles de Gaule. Zahrnuje především 3D multifunkční radar s plošnou fázovanou anténou MM/SPY-790 EMPAR s dosahem 100 km, 3D přehledový radiolokátor RAN 40L proti vzdušným cílům s dosahem až 400 km, kombinovaný přehledový hladinový radar / radar pro nízké výšky krátkého až středního dosahu RAN-30X/I (SPS-791 RASS), navigační radiolokátor MM/SPN-753(v)4 a námořní pokročilý přesný přibližovací radar (PAR) SPN 720. Další systémy zahrnují sonar SNA 2000 pro ochranu proti minám, dva kombinované radarové / elektrooptické střelecké systémy, dva IFF systémy SIR-R/S a infračervený vyhledávací a sledovací systém SASS (Silent Acquisition Surveillance System) společnosti Galileo Avionica. Spojení zajištuje integrovaný komunikační systém, který obsahuje mimo jiné terminály SATCOM pro italský vojenský komunikační satelitní systém SICRAL a dále taktické komunikační systémy pro velení a řízení (tzv. datalinky) Link 2, 11, 16 a nejmodernější Link 22.

C550 Cavour (131 kB)

Plavidlo je vyzbrojeno dvěma 76mm kanóny Oto Melara Super Rapid Gun a protiletadlovým/protiraketovým systémem Eurosam SAAM/IT s raketovými střelami Aster 15 s 13 kg bojovou hlavicí, dálkovým dosahem až 30 km a vertikálním dosahem 10 km. Střely ASTER o vysoké obratnosti využívají kombinované navádění, počáteční inerční (poloaktivní) s přenosem dat ze senzorů lodě a vlastní aktivní radarové v konečné fázi letu. Jsou schopny efektivně ničit letouny, vrtulníky i supersonické protilodní střely. Střely Aster jsou umístěny ve čtyřech osminásobných vertikálních vypouštěcích zařízeních Sylver A43 a jsou řízeny víceúčelovým radarem EMPAR. Pro řízení palby kanónů Oto Melara se používají dva střelecké radary RTN-25X. Protivzdušnou obranu dále podporují tři ručně ovládané 25mm protiletadlové kanóny Oto-Melara Oerlikon 25 mm / 80 KBA, které mohou být použity i proti hladinovým plavidlům, jako jsou například rychlé čluny. K vedení radioelektronického boje je loď vybavena soupravou Elettronica SpA s integrovanými funkcemi ESM/Elint/ECM. Ty doplňují dvě dvacetihlavňové výmetnice klamných cílů SCLAR-H se světlicemi i dipóly a dvě vypouštecí zařízení klamných cílů protitorpédového systému SLAT.

Z lodi může operovat až 25 strojů, mezi nimi letouny AV - 8B+ (později stroje F - 35B programu JSF) a vrtulníky AW 101, NH - 90 a SH - 3D. V některých situacích se dá předpokládat i provoz těžkých transportních vrtulníků CH - 47D Chinook nebo bitevních A - 129 Mangusta ze stavu italských pozemních sil.


LETADLOVÁ LOĎ GIUSEPPE GARIBALDI

O stavbě letadlové lodě C 551 Giuseppe Garibaldi bylo rozhodnuto koncem roku 1977. Realizována byla loděnicemi Fincantieri v Monfalcone v roce 1981. O dva roky později byla spuštěna na vodu a v roce 1984 zahájila zkušební plavbu a testovací zkoušky na otevřeném moři. Do výzbroje byla zařazena v roce 1985.

C551 Giuseppe Garibaldi (81 kB)

K jejím základním parametrům patří maximální výtlak 13.850 tun, celková délka 180, 2 m a šířka 33, 4 m. Průběžná letová paluba je potom o něco kratší a to 173, 8 m, její šířka je 30, 4 m. Na konci její vzletové části je opatřena 6, 5 stupňovou rampou. K dopravě letounů a vrtulníků z hangáru slouží dva výtahy , každý o rozměrech 18 x 10 m a nosnosti 15 tun. Loď je vybavena 4 plynovými COGAG turbínami Fiat/GE LM 2500 o celkovém výkonu 61,1 MW pohánějící dva pětilopatkové lodní šrouby, které umožňují dosáhnout maximální rychlosti 30 uzlů. Akční rádius je 13.000 km při průměrné rychlosti 20 uzlů.

C551 Giuseppe Garibaldi (166 kB) Posádka je tvořena 780 osobami, z toho je 550 námořníků a 230 příslušníků leteckého a technického personálu. Na lodi lze však ubytovat až 825 osob. K její výbavě patří i nemocnice, včetně operačního sálu.

Loď je vybavena řídícím bojovým systémem Selex IPN 20. K hlavnímu radiolokačnímu vybavení patří 3D přehledový radiolokátor dalekého dosahu Raytheon AN/SPS - 52C s dosahem přes 400 km a vyhledávací radiolokátor středního dosahu proti vzdušným cílům Selex Sistemi Integrati MM/SPS - 768 (RAN 3L) s dosahem až 220 km. Proti hladinovým i vzdušným cílům jsou určeny radiolokátory Alenia Marconi MM/SPS - 774 (RAN 10S) s dosahem 150 km a MM/SPS - 702, který má schopnost detekce nízkoletících vzdušných cílů. Radiolokátor MM/SPN - 749 je určen k navigaci a Galileo MM/SPN - 728 pro potřeby řízení letového provozu v okolí lodě. K vybavení patří rovněž navigační systém AN/SRN - 15A TACAN a spojovací systémy Link 11, 14 a 16. Elektrický proud zabezpečuje 6 alternátorů GMT B - 23012M, každý o výkonu 1, 56 MW.

Výzbroj letadlové lodi byla nezvykle tvořena 4 odpalovacími zařízeními MBDA OTOMAT s protilodními řízenými střelami Teseo Mk. 2 s aktivním radiolokačním navedením, mající dosah až 120 km. Tento systém byl ovšem v roce 2003 odstraněn v souvislosti s úpravou a rozšířením zadní části letové paluby. Protiletadlovou obranu zajišťují 2 osminásobné odpalovací zařízení MBDA Albatros s PLŘS Selenia Aspide s šikmým dosahem do 14 km a výškovým v rozmezí 15 - 5000 m (loď nese celkem 48 těchto střel). Odpalovací rampy jsou umístěny v přední a zadní části palubní nástavby. Střely spolupracují se třemi střeleckými radiolokátory MBDA SPG - 75 (RTN 30X) o dosahu 15 km a třemi řídícími systémy NA 30, které zahrnují také IČ kameru a laserový dálkoměr. Systém Albatros byl zmodernizován, aby byl schopen účinněji zasáhnout i proti bezpilotním a vysoce manévrujícím vzdušným cílům v nízkých výškách. Ke klasické protiletadlové výzbroji patří 3 dvojhlavňové 40mm kanóny Breda L/70 s kadencí 300 ran/min a dostřelem 12,5 km, které jsou ovládány střeleckým systémem NA 21 se třemi střeleckými radary MBDA SPG - 74 (RTN 20X).

C551 Giuseppe Garibaldi spolu s CVN - 75 Harry S. Truman (95 kB)

K účinnému boji proti ponorkám je vybavena dvěma trojicemi torpédometů ILAS 3 ráže 324mm s torpédy Mk 46/MU 90 o dosahu 11 km, vybavenými bojovou hlavicí o hmotnosti 44 kg. Nízkofrekvenční sonar dalekého dosahu Raytheon DE 1160 LF slouží k vyhledávání ponorek a spolupracuje se sonary palubních protiponorkových vrtulníků. K prostředkům radioelektronického boje patří výstražný radarový přijímač a rušící systém Electtronica Nettuno SLQ - 732, dvě dvacetinásobné 105 mm odpalovací zařízení klamných cílů Oto Melara SCLAR a protitorpédové systémy SLAT a SPQ - 25 Nixie.

Domovem C 551 Giuseppe Garibaldi je jihoitalský přístav Tarent. Na palubě letadlové lodi může být umístěno maximálně 16 víceúčelových letounů AV - 8B Harrier II Plus nebo 18 vrtulníků SH - 3D Sea King / AW 101 / NH - 90 (12 v podpalubním hangáru a 6 na palubě lodi). V praxi je obvykle volena kombinace vycházející z úkolů stanovených pro námořní uskupení.

C551 Giuseppe Garibaldi ve skupině s torpédoborcem 
třídy Audace a zásobovací lodí Etna (158 kB)